Bylo to svým způsobem symbolické „předání štafety“. Ostřílení veteráni se loučili, zatímco mezi účastníky semináře nescházela poměrně početná skupina mladých začínajících arbitrů, kteří by postupně měli odcházející legendy nahradit. Slovo legendy sem skutečně náleží a jak by také ne, když všichni čtyři zmínění začínali s píšťalkou a praporkem na přelomu 70. a 80. let minulého století. Nepůsobili však jenom jako rozhodčí, věnovali se i činnosti hráčské, trenérské i funkcionářské. Mezi kolegy a kamarády se s rozhodcovským řemeslem rozloučili Miroslav Kabát, Josef Brychta a Jaroslav Urban, ze zdravotních důvodů nemohl přijet Vladimír Havránek.

Miroslav Kabát:
Samozřejmě, že ze začátku to pro mě nebylo jednoduché. Člověk především nebyl zvyklý na negativní reakce diváků, kdy každé rozhodnutí bylo špatné. Postupem času jsem se musel naučit od toho oprostit, neslyšet lavičky, neslyšet nic okolo sebe a věnovat se jenom řízení utkání. Byly doby, kdy jsem z různých důvodů uvažoval, že toho nechám, ale vždycky jsem mezi rozhodčími zůstal. Čím víc člověk stárne, tím toho elánu přece jenom ubývá, na druhou stranu si vzpomenete hlavně na to dobré. A schází mi to. Ale bohužel roky jsou tady.

Josef Brychta:
Pískal jsem jenom na okrese Svitavy, protože jsem se tomu nemohl věnovat úplně naplno. Mnoho let jsem hrál a trénoval, kromě Kunčiny to bylo v Linharticích, Starém Městě nebo Rychnově. Poslední moje utkání jako aktivního fotbalisty bylo v Poličce v 68 letech, kdy proti mně nastoupil Jaroslav Dittrich, nestor tamního fotbalu. Vlastně jsem byl celý život na hřišti. Určitě nelituji, že jsem se dal i na rozhodování, kdyby se to vrátilo o půlstoletí zpátky, šel bych do toho znova.

Jaroslav Urban:
Pískání jsme se věnoval více méně naplno, i když mezitím jsme stíhal ještě další věci, ať to byla minikopaná v Litomyšli nebo lední hokej. Postupně ten počet zápasů narůstal, až jsme ve svých statistikách dospěl k číslu dvou tisíc odřízených utkání. V poslední době jsme měl zdravotní problémy, tak jsem dospěl k závěru, že těch čtyřicet let stačilo. Ale vůbec toho nelituji, v paměti mám spoustu zážitků, poznal jsme na fotbale hodně kamarádů, procestoval jsem křížem krážem nejen celé východní Čechy. A to mi zůstane ve vzpomínkách.

Zdroj